Klíšťová encefalitida (dále „KE“) je onemocnění virového původu, způsobované tzv. arboviry – jedná se o virózu přenášenou členovci, samotné klíště (na našem území nejčastěji druh Ixodes ricinus) je tzv. vektorem přenosu. Rezervoárem viru jsou pak drobní savci, ale mohou jím být např. také lišky, jezevci, divoká prasata, venku chovaná domácí zvířata (ovce, kozy apod.). Klíště získá virus sáním krve infikovaného zvířete. Pro další přenos je podstatné přežívání viru ve slinných žlázách klíštěte, odkud se virus může šířit na dalšího hostitele. Kromě šíření nemoci prostřednictvím klíštěte je popsán také přenos onemocnění pitím nesvařeného mléka infikovaných zvířat.

KE je častá v řadě evropských zemí, zejm. v Rakousku, Chorvatsku, v pobaltských zemích. V rámci České republiky je podíl klíšťat infikovaných virem KE různý, průměrně se udává kolem 2-3 %. Výskyt nemoci ve střední Evropě se odvíjí od aktivity klíšťat, což je období přibližně od dubna do října, samozřejmě v závislosti na různých aktuálních klimatických faktorech.

Inkubační doba onemocnění je průměrně 1-2 týdny, s krajním rozmezím 2-30 dní. Častý je tzv. dvoufázový průběh onemocnění, kdy v první fázi jsou příznaky nespecifické, jakoby chřipkové (zvýšená teplota, únava, bolest hlavy). Tato první fáze může trvat několik málo dní, přičemž, obvykle po období přechodné úlevy, nemusí, ale může následovat druhá fáze, kdy už se může rozvinout klinický obraz postižení centrálního nervového systému (meningitida, meningoencefalitida, myelitida atd.). Děti a mladí lidé mívají obvykle lehčí formy onemocnění, kdežto osoby od středního věku výše prodělají obvykle těžší průběh choroby.

Očkování je určitě vhodné, zejména pro osoby středního a vyššího věku (protože prodělávají obvykle těžší formy nemoci). Dále je očkování velmi vhodné i pro osoby (děti i dospělé) v místech s předpokládaným vyšším výskytem klíšťat, tzn. listnaté lesy, oblasti s vodními toky apod. (jde tedy o chataře, houbaře, vodáky, samozřejmě lesní dělníky atd.).

Přisátí klíštěte se lze bránit i nespecifickými opatřeními, kam lze zařadit zejm. užívání repelentů, pro pobyt v přírodě používání vhodného oblečení (dlouhé kalhoty, dlouhé rukávy, světlá barva oblečení), včasné odstraňování klíšťat, používání pinzety při jejich odstraňování. Tato nespecifická opatření proti přisátí klíštěte jsou důležitá jednak pro osoby, které očkování podstoupit nechtějí, jednak pro ty, kteří očkování z různých zdravotních důvodů podstoupit nemohou – k očkování příslušnou vakcínou jsou tzv. kontraindikovaní.

Proti KE existují očkovací látky, a to na bázi inaktivovaného viru.

Pro dospělé jsou k dispozici vakcíny FSME-IMMUN 0,5 ml a Encepur. Obdobně je tomu v případě očkování dětí, používají se přípravky FSME-IMMUN 0,25 ml a Encepur pro děti.

Základní očkování se skládá ze tří injekcí, které se aplikují do svalu ramene, a to v den 0, za 1-3 měsíce a za 5-12 měsíců po druhé dávce (u FSME-IMMUN), resp. za 9-12 měsíců (u vakcíny Encepur). Je-li zvoleno tzv. zrychlené schéma očkování, podá se druhá dávka již za 14 dní po dávce první.

Pro zachování obranyschopnosti je důležité, aby docházelo k pravidelnému přeočkování jednou dávkou po 3–5 letech (tzv. booster imunizace).

Pro dospělé do 60 ti let přeočkování po 5 ti letech, nad 60 let po 3 letech.

ZÁPAL PLIC NEBOLI PNEUMONIE

Zápal plic je závažné onemocnění, které může zanechat i dlouhodobé následky. Jde vlastně o souhrnný název pro široké spektrum zánětů plicní tkáně. Jeho příznaky jsou velmi úporné a při komplikacích nebezpečné. Je vám mizerně, dráždí vás kašel, trápí vás horečka a jste velmi vyčerpaní. Výjimkou není ani bolest kloubů, zvracení a v nejhorších případech dušnost. To vše vám dokáže zapříčinit vleklý zánět způsobený bakteriemi, viry i plísněmi, ale i chemikáliemi či neléčenou alergií.

 

Mnoho lidí se domnívá, že zápal plic jej postihne jen při nezaléčení chřipky či nachlazení. Většina z nich ale netuší, že původcem pneumonie může být vše, co ohrožuje citlivou sliznici plic, která zrovna neoplývá silnou obranyschopností. Od bakterií, virů, plísní až po vdechnuté chemikálie, či žaludeční kyselinuý, která se nedopatřením dostane vdechnutím do plic při zvracení. Pneumonie se tedy šíří infekčně, ale každý z nás si ji i nedůsledností či nedopatřením může přivodit i sám.

• Pneumonie je nejčastěji způsobena bakteriální infekcí, kde hlavními záškodníky bývají zpravidla Sterptococcus pneumoniae (streptokoky), Haemophilus influenzae (hemofily), Moraxella catarrhalis (moraxelly), Klebsiella pneumoniae (klebsielly). Dále méně časté, které se i obtížněji při diagnostice kultivují – chlamydie, mykoplazmata a legionelly. Záněty s těmito původci vznikají při oslabení organismu, kdy se bakterie zvládají šířit i do nejskrytějších částí plicní tkáně a dokáží způsobit invazivní akutní i chronický a vleklý zápal plic.
• Až čtvrtina diagnostikovaných pneumonií je způsobena virovým původcem. Nejčastěji jsou to adenoviry, rhinoviry, koronaviry, virus influenzy i parainfluenzy, ale i známý virus Herpes simplex.
• Nejméně často za vznik zápalu plic mohou paraziti a plísně. U obou takto způsobených zápalů dvojnásob platí, že se organismus nezvládá bránit napadení při snížené imunitě. Tato onemocnění jsou většinou spojena s častým cestováním, s nižším životním standardem  nemocného, znečištěným životním prostředím, kouřením a zdravotními komplikacemi, které zápalu plic předcházely.
• Mezi neinfekční pneumonie patří ty, které jsou primárně způsobeny vnějším faktorem. Ať už jde o alergeny, které dráždí sliznici a sekundárně podporují vznik zánětu, chemikálie, vysokou expozici cigaretovému kouři či znečištěným prostředím, vždy takové faktory mohou způsobit nehezký zánět. Podpoří je i dlouhodobý pobyt ve velké koncentraci lidí za nedostatečných hygienických podmínek a nízké sociální poměry nemocného.

Zápal plic příznaky

• Typický zápal plic poznáme podle neustupující horečky, vlhkého kašle, při kterém vykašláváme hnisavý sekret. Při vážném průběhu zápalu slyšíme při běžném dýchání nemocného i sípání a pískot. Pro vážné formy je běžná dušnost a zrychlené dýchání, kdy nemocného zmáhají i běžné každodenní činnosti a trápí jej bolest a tlak na hrudi.
• U atypických forem pneumonie je běžná spíše zvýšená teplota a neustávající, hřmotný a suchý kašel. U poslechového vyšetření plic si často lékař není diagnózou jistý kvůli chybějícím charakteristickým abnormálním zvukům při hodnocení obou laloků plic. Ale přitom se u RTG vyšetření pneumonie projeví jako rozsáhlý nález zánětu v celém objemu plic. 

Všem druhům zápalů plic často předchází velké fyzické a psychické vyčerpání. Takové oslabení jde ruku v ruce s vyčerpáním energetických zásob a ztráty schopnosti imunity dostatečně čelit patogenům. Vzniklé komplikace vedou k celkovému vyčerpání, bolesti kloubů, bolestem hlavy a malátnosti, které si i můžete splést s klasickými příznaky chřipky. Neváhejte se proto při hořečnatých a vleklých stavech obrátit na odbornou diagnostiku lékaře. Váš obvodní lékař pomocí RTG vyšetření, poslechu dechu a vyšetření krve či vykašlávaného hlenu zvládne včas zabránit životu ohrožujícím komplikacím zápalu plic správnou diagnózou.

Nepodceňujte prevenci zápalu plic

• Prevence zápalu plic se skrývá v jednoduchosti. V dobré fyzické kondici, zdravém stravování, psychické vyrovnanosti a pravidelné kompenzaci stresu a v neposlední řadě v dostatku spánku. Pokud je někdo fyzicky či psychicky oslabený, měl by dbát na dostatečný odpočinek, teplé oblékání v chladných měsících i na zbytečné nevystavování se velkým koncentracím lidí. 
• Proti některým typům pneumonie je možné se nechat očkovat. Původci mohou totiž být viry i bakterie na které je v dnešní době vyvinuta vakcína. Patří mezi ně spalničky, některé druhy chřipky, pneumokoky, černý kašel, ale i už zmíněný Haemophilus influenzae typu b. Pokud patříte vy, nebo vaši blízcí do rizikové skupiny, která je ohrožena zvýšenou pravděpodobností nákazy, obraťte se o radu na svého obvodního lékaře, který s vámi daná rizika vyhodnotí a doporučí vakcinaci či vyvrátí vaše obavy. Nejčastěji se očkují malé děti a senioři nad 60 let, kteří jsou zápalem plic kvůli oslabené imunitě a celkově slabé vitalitě nejvíce ohroženi.
• Do prevence dále spadá správná hygiena domácnosti, ale i ústní dutiny. Pokud totiž napadne bakterie dásně, které jsou zanícené, je pro ně velmi jednoduché se dále šířit do krve, a tedy i do tkání a orgánů.

Rizikové skupiny a faktory pro vznik zápalu plic

Do rizikové skupiny, u které je pneumonie nejčastěji diagnostikována, patří:

• senioři starší 65 let,
• malé děti,
• kuřáci,
• pacienti s chronickým onemocněním.

Faktory, které ovlivňují vznik zápalu plic u kojenců a malých dětí

V dětském věku se zápal plic vyskytuje velmi často. U dětí, které provází i další závažné komplikace, oslabení organismu či onemocnění, může mít pneumonie i fatální následky. S diagnostikou nejmenších už při prvních příznacích proto nikdy neotálejte. Mezi rizikové faktory řadíme nedonošenost, podvýživu, poruchu obranyschopnosti a nemoci, které mohou pneumonii proměnit v nemoc s těžkým průběhem jako je vrozená srdeční vada a chronické neurologické nebo plicní onemocnění.

Pacienti, kteří jsou ve zvýšeném nebezpečí pro vznik a komplikace zápalu plic

Jde o pacienty, kterým ovlivňuje přirozenou obranyschopnost a vitalitu organismu nějaké chronické onemocnění, či velký zásah do běžných funkcí organismu po operaci či zranění. Patří mezi ně pacienti s AIDS, chronickou obstrukční plicní nemocí, cukrovkou, astmatem, srpkovitou anémií, chronickým onemocněním srdce, ale i nemocní po transplantaci či zranění s velkým rozsahem popálenin, kteří užívají specifické léky pro transformaci přehnané imunitní reakce.

Striktní léčba pneumonie je základ

Vzhledem k tomu, že v akutních stavech pneumonie je třeba jednat, ze zkušenosti a dle pozitivního CRP testu se nasazují antibiotika. Širokospektrální antibiotická léčba zabrání dalšímu množení bakterií a komplikacím zánětu. Ty lékař nasazuje podle věku pacienta, klinického stavu a dalších nemocí, které mohou pneumonii provázet. Pokud se pacientův stav do 48 hodin nejlepší, většinou se zvažuje změna druhu antibiotik a po hotových biologických a fyzikálních testech a zjištění původce nemoci se případně nasazují antivirotika (virový zápal plic) nebo antimykotika (pneumonie způsobená plísní či houbami). 

U lehčích průběhů onemocnění, lze pacienta léčit ambulantně. Léčba se skládá z již zmíněných léků, které bojují s původcem pneumonie, a dále lékař často nasadí i léky, které potlačují další symptomy onemocnění. Typické jsou léky s obsahem ibuprofenu a paracetamolu pro snížení horečky, expektorancia na vlhký a produktivní kašel, nebo antitussika proti dráždivému a suchému kašli. Léčba lehkého průběhu nemoci trvá 2 – 3 týdny. Další postupné zotavování a budování obranyschopnosti trvá 1 – 2 měsíce. 

U těžkých forem pneumonie se za dohledu lékaře v nemocnici podávají nitrožilně antibiotika aminopenicilin nebo penicilin G. V podpůrné léčbě se zde postup oproti lehké formě nemoci neliší. U neinfekční formy pneumonie se nasazují pacientovi kortikoidy. U komplikovaného průběhu zápalu plic může léčba trvat více než 2 měsíce.

Jak podpořit léčbu předepsanou lékařem

V případě, kdy se léčíte se zápalem plic doma, je třeba dodržovat kromě doporučení lékaře i správnou hygienu, klid na lůžku a dostatečný pitný režim. Stravujte se tak, jak vám velí váš stav – dostatečně pestře a zdravě, aby tělo získalo v době boje s nemocí dostatek bílkovin vitamínů a minerálů. Pitný režim doplňte o minerální vody a bylinné čaje, které zmírní podráždění v dýchacích cestách. Vhodné jsou čaje z lípy, divizny, jitrocele,  proskurníku, slézu a podbělu.

Riziko onemocnění pneumokokovým zápalem plic-streptococcus pneumoniae- je možné snížit očkováním konjugovanou vakcínou. Osoby starší 65 let mají tato očkování zdarma, hradí jej plně zdravotní pojišťovny.

Očkuje se 1x za život konjugovanou vakcínou.

vakcíny: Pneumovax 23, Apexxnar, Vaxneuvance, Prevenar 20, Prevenar 13

příspěvek pojišťoven cca 1000 Kč pro samoplátce

 

Základní informace o onemocnění